Máme tady další povídání o našem druhém dnu v Praze. Náš den začal velmi brzo, neboť jsme museli vyklidit ten dokonalý pokoj, ale naštěstí jsme si aspoň stihli udělat ranní osvěžení pomocí kafe.
Naše první cesta směřovala na hřbitov na Malvazinkách, kde je pohřbená naše česká pěvecká legenda a to tedy Karel Gott. Hrob jsme hledali hrozně dlouho, chodili jsme pořád tam a zpět, ale nakonec jsme ho našli a byl nádherný, jenom mě mrzelo, že jsem zapomněla vzít květinku. U hrobu bylo hodně lidí, což se mi líbilo, neboť šlo vidět, že na něj pořád lidé myslí, i když není už pár měsíců mezi námi. Poté jsme jeli na Staroměstské náměstí, kde jsme šli do největšího hračkářství v Evropě. Ano, pořád někde ve mně je kousek malé holčičky. Jak jsem viděla obří kolotoč, ihned jsem přemlouvala přítele, ale marně bohužel na něj nechtěl jít. Ale místo toho jsme navštívili Papilonii, což je svět motýlků. Já jsem velký milovník zvířat a tato výstava mi dala další možnost kontaktu se zvířetem. Na začátku vůbec na mě motýlci nešli a to jsem si dala květinovou voňavku, ale nakonec jsem byla odvážná a dala jsem si ho na ruku sama. Nevím jak popsat ten pocit, bylo to také mírné šimrání na prstu. Od motýlků jsme přešli do muzea voskových figurín. Do tohoto muzea chodím snad pokaždé, co jsme v Praze, ale od doby co jsem tam nebyla, interiér je úplně jiný a o hodně hezčí. Stále to je tak, že mě klasici, jako Mozzart a různí malíři či panovníci nebaví, ale potom je tam usek známých lidí, kde se doslovně vyblbnu a tento den nebyl výjimkou. Dokonce se zde vyřádil i přítel, který si také našel své oblíbence. Poté jsme mířili směrem k orloji a poté na Karlův most. Vždy jsem zvyklá, že u orloje a Karlova mostu je strašně moc lidí, ale tedka všude, ale vážně všude prázdno. Je tady, ale místo kde jsme šli potom a to je taky moje klasika, bez toho by výlet do Prahy nebyl ono. Je to místo, které slouží jako památka dalšímu hudebníkovi a to Johnu Lennonovi. Je to kouzelné místo, vzpomínám si, jak jsem zde byla poprvé a byl tam jeden muzikant a hrál jeho písničky, což mě úplně dojalo.
Náš výlet je skoro u konce, čekají nás jenom gurmánské zážitky. Prvně jsme šli do kavárny Chloé. Extra ružová, všude kde se podíváte. Pro mě ta růžová byla velmi příjemná, ale pro přítele trošku utrpení, ale zvládl to a vydrželi jsme tam celkem dlouho. Kdybych kavárnu měla zhodnotit, moc se mi nelíbila, čekala jsem od ní více. Přišlo mi to spíše jen jako kavárna na fotku na instagram. Dále jsme se šli naobědvat a poté šli do kavárny jménem If café. Kavárna známe cukrářky jménem Ivety Fabešové. Možná jméno nikomu nic neřekne, ale co když Vám řeknu dezert citron? Ano tímto je tato cukrárna známá a tento dezert je jenom v jedné prodejně a to my bohužel nevěděli. Prvně jsme byli špatně, ale byla tam velmi milá servírka, která nám prozradila, kde můžeme ochutnat populární citronovou bombu. A tedka k dezertu, nemám doteď slov, bylo to doslova a do písmene dokonalé. Lehká vrstva bílé čokolády a uvnitř štáva a kousky maracuji. Kdo bude mít cestu kolem, určitě bežte ochutnat.
Měl být konec naší cesty, ale není, ještě jsme měli chvilinku a já se rozhodla, že půjdeme k labutím a kačenkám, které jsem pořád jen a jen fotila po chvilce jsem se rozhodla, že bych je chtěla krmit, proto jsem našla nejbližší obchod a byl to obchod s cizokrajnými potravinami a já zde koupila americký toustový chléb, ano trochu jsem jim dopřála. Byl moment, kdy jsem čekala s chlebíkem v ruce, než příjde a vezme si to z ruky, stalo se a já se hrozně lekla, byl také moment, kdy mě skoro labutí hejno napadlo, proto jsem vždy vyhodila celý krajíc chleba a byl klid. Od samotného dětství miluju krmení kachen a to mi nikdy nikdo nevezme, mohla bych to dělat každý den.
A tedka vážně, toto je konec, konec naší mini dovolené. Byla to chvilka, která velmi rychle utekla, ale užila jsem si jí naplno. Tak zas příště na dalším tripu.
