Již od mala jsem věděla, že budu milovat zvířata a budou pro mě celý můj svět. Zvířata jsou nejkrásnější tvorové, co nám ten nahoře mohl dát. Nejsou to jen tvorové na zlobení a mazlení, ale dávají nám lásku než kdokoliv jiný, vždy stojí při nás v tom dobrém i zlém a hlavně nás nikdy nezradí.
Vzpomínám si na dětství, kdy jsem poprvé svými malými očky uviděla pejska mojí maminky, který se jmenoval Viki. Chvilkama jsem se bála, že maminka bude mít raději jí než mě, ale čas ukázal a byly jsme 3 holky, které udělaly skvělou partu. Také často jako malá jsem jezdila za dědečkem na chalupu, kde jsme se společně starali o ty kudrnaté kámošky ovečky. Krmili jsme je, dávali na pole a na večer jsme je zahnali do chlévu spát. Jednou se nám narodili maličké kačenky, kterým jsme vytvořili malý bazén z lavoru. Lavor jsme dali do vykopané jámy, aby se kačkám lepe do vody skákalo. Pro mě, jako malou holčičku to byly ty nejkrásnější chvíle. A nyní když jsme kdekoliv, najdu si vždy kačenky a jdu je krmit.
