Dneska bych Vám chtěla popovídat o další mojí první zkušenosti a to o cukrářském kurzu, kterého jsem se zúčastnila 29. září u další mojí oblíbené cukrářky Kateřiny Kolbové. Je to slečna, která každého zaujme svým krásným smíchem a pozitivní náladou. Je strašně šikovná cukrářka a právě vede pár sladkých kurzů, jako čokoláda v hlavní roli, kde se dělají tři dezerty, jako čokoládový fondant, křehký dortík a čokoládová verrinka nebo dalším kurzem je Kobliha, parádní dezert na sladký bar a nebo makronky, které jsem si vybrala a zúčastnila jsem se.
Makronky, no co bych k nim řekla… hmm, jako každý cukrář Vám řeknu, že to jsou malé francouzské potvory, které jsou těžké, neboť musíte hlídat přesný poměr všech surovin, schnutí, troubu a takové věci, které se většinou začátečníkům nepovedou. Já jsem svoje první makronky dělala, jak jsem byla malinká, už si nepamatuji ani kolik mi bylo, ale vím, že jsem je pekla právě na Vánoce jako cukroví. Celkově kdybych je měla shrnout, jak dopadly, řekla bych, že tak hrozně ne, tvar to mělo, barvu trochu taky, ale chuť moc ne. Od mala jsem bojovala s barvivem, vždy mi to udělalo nějakou chemickou reakci, buď to nějak zteklo, nebo chutnalo to velmi chemicky a tohle byl problém, co se mi u makronek stal, chuť jako chemie. No naštěstí jsem měla mlsného dědečka, kterému chutnalo úplně všechno, takže na mojich chemických modrých makronkách si pochutnal velmi dobře. Už jsem větší, teda dospělá a řekla jsem si, že makronky jsou skvělá ozdoba třeba na dort a nebo jen tak někomu dát pro radost, tak jsem si řekla proč se je nenaučit způsobem kurzu, kdy si mužů splnit svůj další sen a setkat se s další osobou, která mě inspiruje.
Nastal den D, kdy jsem tedy měla jet do Zlína. Všechno bylo úplně v pohodě i cesta, ale hodinku před tím, než kurz započal, jsem opět chytla takové ty svoje stavy nervozity, strachu i když jsem nechápala proč tedka, když to nic takového nebude, bude všechno fajn, milý sladký, ale nevím, jsem to prostě já strašpytel. Přijeli jsme k místu a ze mě nervozita trošku opadávala, kdy si mě odchytla nějaká paní, později jsem tedy zjistila, že mám tu čest s maminkou cukrářky. Paní byla velmi milá, ochotná a tím mi pomohla se trošku zbavit strachu. Vstoupila jsem dovnitř a ihned jsem ucítila strašně krásnou, sladkou vůni, ale to se dalo čekat. Jak jsem přišla, tak jsme ihned začaly. Prvně jsme se seznámily a začaly péct, tedy spíše jsme začali připravovat náplně. Byly jsme na kurzy tři ženy a střídaly jsme se, takže první krém jsem dělala já a to tedy maracujový další paní z hořké čokolády a pomeranče a třetí byl mátovo citronový, ale ten se připravoval hodně dopředu. Všechny krémy jsme daly do lednice ztuhnout, ale na závěr jsme stejnak použily odležené z minulého dne. Následovalo těsto, kdy během přípravy jsme se dozvěděly i nějaké zajímavé informace o makronkách a jejích přípravě. Těsto se obarvilo, pomocí cukrářských sáčků dali na plech a nechali sušit. Během toho jsme si opět povídali. Makronky po uschnutí jsme si upekly, naplnily a spravedlivě rozdělily, abychom si je mohli odnést domů, rodině na ochutnávku. Na závěr jsme dostali certifikát za absolvování kurzu, který u mě poputuje na stěnu chvály a těch mých snů.
Tento kurz jsem si strašně moc užila. Bylo to něco nového a musím uznat, že jsem se dozvěděla hodně nových informací, což mě v mém pečení posune zase o kousek dále. Byla jsem šťastná, že jsem měla i super partu, která miluje pečení, tak jako já a skvěle jsme si to užily. Někteří lidé říkají, že kurzy jsou na nic a nedají člověku moc, ale mě ano, ať už ty informace, ale i ten krásný večer a možnost být s nějakým člověkem, kterého máte blízko u srdce, a baví vás poslouchat jeho slova, jak miluje svou práci a my kdo na kurzu jsme, ho můžeme i z té nejmenší části podpořit, aby si plnil ten svůj sen.
Děkuji za tuto zkušenost! ♡
